CHOMUTOV - Zpěvák kapel Syndrom Snop a dnes slavných Gipsy.cz Radoslav Banga je drobný chlapík, dost toho dost zažil a dokázal. Tak si může dovolit i tvrdé výroky: „Chcípni, když nechceš nic dělat. Nebudu nikdy plýtvat svým časem na Roma, kterej nechce pomoct, nemá zájem o nějakou aktivitu. Člověk, kterej nemá o nic zájem, ať radši nežije. Nebo ať si žije, jak chce, ale mě neobtěžuje,“ říká Banga; o školách a učitelích zase tvrdí: "Učitel, který připravuje širokou základnu společnosti k tomu, aby se vyvíjela, nemůže být rasista. Ale oni jsou, a ne málo. Třeba tady na severu je to ještě horší. Tady je to podněcovaný tvrdší situací než v Praze. Nezaměstnanost je tady obrovská. Krize mezi komunitami jsou obrovské. Ale o to víc by se jedinci měli snažit situaci zlepšit, ne ji zhoršit."
    O jeho názory se zajímá i ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková. Nedávno se také stal českým ambasadorem Evropského fóra rovných příležitostí pro všechny, které chce pomáhat různým menšinám.

Frontmana se ptal redaktor Mf DNES TOMÁŠ KASSAL

* Chci se vás na začátek zeptat: Odkud jste?

     Z Prahy.

* Ono to totiž vypadá, že Pražák přijel na sever Čech vyprávět, jak se tady žije Romům... Je to tak, nebo není?

     Já jsem tady v Chomutově žil deset měsíců a mám tady docela blízké vztahy. Moji rodiče tu žijí. Takže ten sever mám zmapovaný. Není to tak, že bych do toho neviděl. Byl jsem tady na úřadě práce, vím, jak to fungovalo. Nevím, jak se to za těch pět let změnilo, ale myslím, že moc ne.

* Znáte jen Chomutov, nebo i další místa? Chanov v Mostě, Kadaň, Ústí?

     Já se znám s Romy z Kadaně velmi dobře, z Ústí nad Labem taky. Tam jsem se byl podívat a hráli jsme tam s Gipsy.cz několik koncertů. Vojta Lavička (kolega z kapely Gipsy.cz - pozn. red.) s nimi taky udržuje nějaké vztahy v rámci svých neziskových aktivit. Máme to zmapované, nejsme mimo.

* Pokračují nějak ty vaše dialogy? Že oni řeknou: Máme ty a ty problémy, a vy odpovíte: Můžete to takhle řešit?

     Já osobně se toho moc nezúčastňuji. Chci, aby si lidé uvědomili, že já jsem ten Rom z té ulice. Nejsem aktivista, politik nebo ten chytrolín.

* Jste příkladem kluka z ulice, který se někam dostal?

     Přesně tak. To, že jsem úspěšnej, to byla tvrdá dřina. Ale mnoho let jsem opravdu, jak se říká, žral prach. Vím, co to je bída. A vyrůstal jsem v rodině, která zrovna v blahobytu nežila.

* Jakou máte osobní zkušenost s diskriminací? Zažil jste ji dřív, zažíváte ji teď?

     Dřív jsem ji zažíval velmi často. Dneska už vůbec, protože mě lidi poznávají. A když je někdo v televizi, tak tomu už se Cikán říkat nesmí (smích).

* Popište nějaké konkrétní příklady diskriminace. Třeba tady v Chomutově?

     Diskriminace? Třeba jsem byl v Kauflandu a pořád za mnou chodila taková ženská. Už jsem to nevydržel, otočil jsem se na ni a ptal se jí: Můžete mi laskavě říct, proč za mnou už deset minut chodíte? A ona mi řekla: Hele, černej, drž hubu a pokračuj. Říkal jsem: Jak černej, jak pokračuj? Tak jsem si stoupnul na takovou bednu a začal zpívat českou hymnu. To jste měl vidět, jak se všichni otočili. To byla největší provokace v mém životě. Pak jsem došel ke kase, tam mi to pokladní namarkovala a řekla: Hele, Cikáne, vypadni, nejsme na tebe zvědaví. To byla jedna z věcí. Nebo policajti. Zastaví mě na ulici, chtějí občanku, v pohodě jim ji dám. A oni na mě: Tak co, fetuješ? Bereš drogy? Ukradl jsi něco? A to byla běžná záležitost.

* Teď už jste úspěšný Radek Banga a na něj si lidi nedovolí. Tak to funguje?

     Tak samozřejmě se vždycky najde nějakej blbeček, kterej na mě něco zařve. Ale to už je tak jednou za rok. Co jsme vydali desku, tak se mi to fakt nestalo.

* I to může být práce ambasadora? Říct Romům: Buďte úspěšní, a nebudete diskriminovaní?

     Já neříkám: Buďte úspěšní, buďte muzikanty, staňte se rappery a mějte skupiny. To neříkám. Ale říkám, že i přes limit společnosti, kdy si Romové představují, že gádžové jsou rasisti, že ti nedají práci a že i když chodíš do školy, tak se na tebe dívají divně, tak i přes to se můžeš probít. A žít spokojeně. Protože žádný člověk, nejen Rom, ale žádný člověk přece nechce žít v bídě. To nechce nikdo. Ale když to nechceš, tak sakra udělej něco pro to, abys tam už nikdy nebyl. Když budeš mít vzdělání, když budeš makat, tak se nemusíš mít jenom jako ti gádžové, ale můžeš se mít ještě mnohem líp. Ale problém je, že tohle spousta lidí nechce slyšet. Nejde o to, že by Romové neměli schopnosti. Ale mají své limity, sklo, přes které už nechtějí jít.

* Je to objektivní problém, nebo je to subjektivní lenost, strach?

     To je všechno dohromady, to je směs, takové koření. Základem je, že Romové nemají motivaci. Ani já jsem nebyl příliš motivovanej svejma rodičema.

* A co vás nakoplo? Vztek na podmínky, nespokojenost?

     Určitě ten vztek na všechno. Matka mě vychovávala dost přísně. Ale pak se to dostalo na tu úroveň, že už mi nemohla dát další informace, už je neměla. Ale aspoň mě k něčemu kopala. Navíc já byl jinej už jako dítě. Ale proč..., to si na tebe bůh ukáže a řekne: Ty budeš jiný. Neříkám, že jsem byl lepší nebo horší, ale určitě jsem nebyl stejnej.

* Co naopak pozitivní diskriminace? S ní jste se setkal, je podle vás žádoucí?

     Setkal jsem se s ní. V roce 96, 97, když jsem byl na obchodní akademii, tak mi přišlo hrozně zvláštní, že ostatní dětí si musely kupovat knížky a já, kdybych chtěl, tak nemusím. Pro mě, jako pro Roma, tam byly pořád různý neuvěřitelný výhody, speciální prominutí. Přišlo mi to hrozně zvláštní. Ale z vlastní zkušenosti musím říct, že mi ta pozitivní diskriminace vadila. Připadalo mi, že ze mě dělají blbečka.

* Není to podle vás tak trochu ponižující?

     Bylo to dost ponižující, i když vím, že to mysleli dobře. Byla tam holka, která byla ještě chudší než já. Proč ona ty možnosti neměla? Vadilo mi to. Ale vím, že v některých ohledech se pozitivní diskriminace vyplatí. Když některý Rom nemá vůbec nic, je na tom fakt špatně, ale má zájem něco dělat, tak u takového člověka má smysl.

* Takže záleží spíš na okolnostech a konkrétních lidech?

     Určitě. Ale já vím, že jsem na to, vystudovat, aniž by mi někdo pomáhal, měl. Ale potom jsem skončil na ulici a dostal se do takových potíží, že už jsem neměl ani kam jít, neměl co do huby, chodil roztrhanej, tak jsem školu nedodělal. Teď se ale chystám ke zkouškám, na tu samou školu, a maturitu si chci dodělat. Studium a vzdělání je priorita.

* Na pozitivní diskriminaci se ptám schválně. Jaký je váš názor na integraci? Jak ji provádět - zvýhodňováním menšiny, nebo nastavením rovných podmínek? Nebo to nějak kombinovat?

     Já říkám, že to musí jít z obou stran. Jsem trochu radikální Rom a dost Romů asi moje názory těžko skousává. Protože říkám: Podám ti prst. Nevezmeš ho? Tak jdi do hajzlu! Chcípni, když nechceš nic dělat. Nebudu nikdy plýtvat svým časem na Roma, kterej nechce pomoct, nemá zájem o nějakou aktivitu. Člověk, kterej nemá o nic zájem, ať raději nežije. Nebo ať si žije, jak chce, ale mě neobtěžuje. Myslím si, že způsoby, jaké používají některé neziskové organizace, jsou jen plýtvání časem.

* Co konkrétně myslíte?

     Třeba takové akce, kdy nezisková organizace pořádá pochybné vzdělání, kurz, během kterého se dozvíte jen to, že zase můžete dělat ten kurz.

* Tedy dělat akci pro akci?

     Ano, to je ten správný výraz. Mnohem víc se mi líbí motivování dětí. Panebože, postavte hřiště, ať tam ty děti můžou chodit! Což už se naštěstí děje v různých městech. Nechte je, ať sportují. Že to nic není, jak někdo říká? Vždyť sport je základní aktivita, kde se děti naučí dělat, co je baví. Budou se scházet v nějakých partičkách dohromady i s bílými dětmi. A aktivity, co se týče vzdělání, jsou vždycky důležité. Říkám, soustřeďte se na Cikána, kterej na tu školu chce jít. A tomu bych dal v pozitivní diskriminaci, co potřebuje. Proč se soustřeďovat na někoho, kdo studovat nechce? Proč dělat program a deset let ho přesvědčovat, když nechce?

* Třeba přípravná třída pro předškoláky, aby šli na základní školu vhodně připravení, má smysl?

     Určitě. V každé společnosti se musí začít u dětí. Tam je základ. A na základních školách je problém, tam všechno začíná. Co já pamatuji, tam byla separace Romů a českých dětí, škola nevěnovala dost pozornosti tomuhle problému. Kdybych už tenkrát poznal, že můžu s nějakým dopingem, nebo jak to říct, žít jako ostatní děti... Ale neměl jsem to, co ostatní děti. Blbost - ale nebyl jsem na škole v přírodě. Proč stát raději neinvestuje do tohohle? To jsou důležité věci, integrace ve škole, u dětí. Protože když se to budou učit jako děti, tak jako dospělí už to budou brát jinak. Znám spoustu mladých Romů, patnácti-, sedmnáctiletých, kteří se s bílými nebaví. Proč? Protože se to naučili na základní škole. Havlíčkovo náměstí v Praze, tam je separace Romové a bílí. To je špatně.

* Mluvím o tom, protože někdy slyším od starostů, kteří mají třeba potíže s místní romskou komunitou, že jim musí pomoct stát. Ale podle toho, co říkáte vy, se dá hodně věcí zvládnout přímo ve škole, ve městě...

     Samozřejmě. Říkám, že každý člověk, nejen Rom, musí začít u sebe. A další slogan, který používám, je: Suď jedince, ne rasu. A to je strašně důležitý, to je standard světa. Ale na základních školách to neplatí. Já se tam setkal s obrovským rasismem. Bylo třeba pět učitelů, kteří byli naprosto skvělí, pak čtyři, kteří byli neutrální, ale věděl jsem, že se jim moc nelíbí, že jsem Rom. A pak byli tři, kteří mi to dávali tvrdě sežrat. Jediná moje ředitelská důtka přišla kvůli konfliktu s jednou učitelkou, která nenávidí Cikány. Je zakomplexovaná, rasistka a nechápu, co na škole dělá. Lidi, kteří dávají diskriminaci dlouhodobě najevo, já bych trestal. Jak může být učitel na základní škole rasista? To nejde k sobě. Učitel, který připravuje širokou základnu společnosti k tomu, aby se vyvíjela, nemůže být rasista. Ale oni jsou, a ne málo. Třeba tady na severu je to ještě horší. Tady je to podněcovaný tvrdší situací než v Praze. Nezaměstnanost je tady obrovská. Krize mezi komunitami jsou obrovské. Ale o to víc by se jedinci měli snažit situaci zlepšit, ne ji zhoršit.

* Zatím jsem od vás ani jednou neslyšel termín „romský problém“ nebo „romská otázka“. To je podle mě pozitivní, protože ten název může naznačovat, kdo je viník...

     To je o tom. Já jsem Rom, ale nejsem problém. Taky nemám rád slovo rasismus. Protože česká společnost není ryze rasistická. Já tvrdím, že není. Česká společnost má nějaké předsudky. Pro mě je rasista člověk, který ani nechce slyšet nějaké argumenty. Nemá tě jednoduše rád proto, že jsi černej. Můžeme říkat o Hitlerovi, že byl rasista. Tomu bylo jedno, jestli je Žid vzdělaný nebo ne. Je Žid a to je špatně. Černej byl podřadnej, protože byl černej. Ale to je myslím v Čechách zřídkakdy.

* Takže problém je spíš v nálepkách, předsudcích?

     Přesně tak. Problém není rasismus, ten v Čechách podle mne prakticky není. Ale problém je v nálepkách. Předsudky, xenofobie, to je ono. Někdo vidí mne, jako tmavého člověka, a už si definuje, co jsem, kdo jsem. To se pak neslučuje s tím: Suď jedince, ne rasu. Soudit se má až na základě zkušenosti. Teď jsem tady popisoval své zkušenosti. Mám na základě toho říct, že Češi jsou rasisti? Nemůžu! Já mám bílou přítelkyni, Češku, tohle o ní nemůžu tvrdit. Nemůžu to tvrdit o jejím otci, kterej je úplně výbornej člověk!

* Jako ambasador menšin máte pocit, že můžete tyhle nálepky pomoci odstraňovat?

     Já můžu minimálně téhle společnosti říct nějaká slova. Když je řekne například Džamila Stehlíková, tak ji nikdo nebude poslouchat, protože je politik. Ale já jsem umělec. A můžu nějakými jednoduchými slogany a hesly říct něco, co třeba neudělá nic, ale třeba to upozorní stokrát víc. S klukama z Gipsy.cz se nám podařila jedna věc: Dostat Cikány na koncert, kde se spojili s bílou většinou. To do tý doby bylo nemyslitelný. Doteďka na nás choděj Romové i Češi a nikdy, klepu si (ťuká na zuby), nikdy nebyl problém. Dokázali jsme, že jisté teze jsou v nepořádku, a na to chci upozornit. Že jisté věci jsou zastaralé a musí se změnit.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severní Čechy


Gipsy.cz  v Lucerna Music Baru odehráli speciální promo koncert. Pokřtili album Romano Hip Hop, Indies Records 2006.