1. aktivní kroky MŠMT při snaze narovnat systém vzdělávání tak, aby automaticky nestigmatizoval děti z oblastí postižených sociálním vyloučením, nevisí ve vzduchoprázdnu. Vychází naopak z odsuzujícího rozsudku Evropského soudu pro LP ve věci D. H. a ostatní. ESLP odsoudil, že v ČR jsou do speciálních zařízení a tříd pro zdravotně postižené děti zařazovány děti zdravé, ale z chudých poměrů. Jedná se o diskriminační stav, který je potřeba odstraňovat.

2. vedle politiky „mainstreamingu“, tedy začleňování chudých dětí z převážně romských, sociálně vyloučených rodin, která je nyní již v běhu, realizuje MŠMT řadu projektů pro zlepšení fungování tříd, výsledků jednotlivých dětí v heterogenních skupinách, pomoci učiteli, aby měl prostor pomáhat všem žákům a žákyním podle jeho potřeb a pod. Vládní materiál k tomuto účelu schválený, se jmenuje Národní akční plán inkluzívního vzdělávání. Jeho cílem je integrace dětských ročníků na školách tak, aby mohly být vzdělávány pospolu a eliminovaly se tak následky segregační politiky dosavadního státního školství (pro oponenty: stát má mezinárodněprávní odpovědnost!): tedy že hlavním důvodem neúspěchu českých dětí ve vzdělávání je jejich sociální původ. A v tom jsme jedničky v rámci celé EU!

3. Šimáček popisuje detailněji postupy MŠMT a také zdůvodňuje současnou vzdálenost „romských periferií“ od hlavního proudu společnosti: dlouhodobě strukturálně podporovaná segregace je popsána v řadě vládních studií. Podstatou odstraňování tohoto stavu musí být poznávání a přijímání. Na osobní úrovni bude vždy následovat úroveň instituce: tedy nejprve děti chudé, romské, sociálně vyloučené, jinak vonící apod…. musí přijmout škola a učitel či učitelka je musí brát jako výzvu a úkol stejně podstatný jako dítě talenty obdařené. Teprve pak se dostaví přijetí dětmi a společností.

     Odsudky vůči Romům nevznikají na základě osobní zkušenosti. Často je tomu tak, že máme názor na určitou sociálně či etnicky definovanou skupinu na základě společně sdílené nálady, stereotypů. A stereotypy rozleptává právě a pouze osobní každodenní zkušenost ze setkávání!

4. platí, že každodenním potkáváním se mění pohled na lidi, polidšťuje se, zbavuje démonů. Před rokem 1989 se moc nemluvilo třeba o lidech s odlišnou orientací při hledání partnerů; a v řadě českých duší se skrývaly představy, že "homosexuálové" jsou nemocní lidé, kteří mají nějak narušenou sexualitu, osobnost, jsou proti přírodě apod. Nyní tyto lidi známe ze sousedství, víme o jejich kvalitách i nedostatcích, je vnímáme jako lidské bytosti, bez přívlastků a temných obav (tedy až na nečetné výjimky....). Podobný pocit si přeji ve vztahu k Romům a Romkám. Bez ohledu na to, kolik jich příští rok staťák za rok napočítá.

5. na podzim roku 2008 jsme byli s Džamilou Stehlíkovou a pár lidmi v Litvínově na radnici, kde jsme chtěli zavést dialog mezi osadníky části města s celorepublikově proslulým názvem Janov. Vřava a dohady nebraly konce. Ve vzduchu bylo cítit, za to či ono mohou oni. A zakletost debaty tkvěla hlavně v té třetí osobě. Obecní oni za to mohou.

     Věc je za rok a půl docela jinde, dnes v Litvínově zasedá pracovní skupina složená z osadníků, úředníků a zastupitelů, kterou koordinuje profesionál s Úřadu, kde momentálně pracuji, a připravují na realitě postavený plán sanace a zlepšení života v Litvínově. Oni a my je vystřídáno osobnou druhou: ty, Franto jsi něco udělal a je to dobré; ty, Jano, jsi něco zmastila a musíme to napravit. Buberovské přijetí tebe jako osoby druhé v dialogu rovného s rovným, pozdvihnutí tebe na partnera, právě v tom je základ integrace a lepšího soužití. Za předpokladu, že se společně vytvořené plány realizují! Ale to je už jiná kapitola.

6. Vandasovy vývody o Romech a romštině ve škole mě zvedly ze židle právě proto, že si vybírá jeden z desítek návrhů a jím ohlupuje a děsí dav, namísto, aby rozebíral dopad politiky inkluze (tedy přijetí) ve vzdělávání jako takové. Buďto na to nestačí, nebo na to v předvolebním boji nemá čas.

     Jako učitel inkluzívní bych ho v hodnocení požádal: Tomáši, pokus se v textu vyjít alespoň trošku z pochopení názorů, které nesdílíš a které jsou motivem politiky přijímajícího, inkluzívního vzdělávání. Jako politický soupeř mu ale rovnou napařím kouli, protože lže, straší neznalé, věci má popletené a patří tak možná do zvláštní školy!

Hezké jaro ti přeje

Petr Koubek