hlavní menu
Kontakty na zastupitele
Strana zelených
Můj osobní volební program
11.05.2010 - Antonín Slejška
Pravděpodobnost, že se stanu poslancem, je menší než malá, řekl bych dokonce limitně se blížící nule. Jsem totiž na kandidátce malé strany, která se zrovna neumí podbízet voličům jednoduchými recepty na zlepšení jejich života.
Úspěchem tedy bude, když se z naší kandidátky v Ústeckém kraji dostane do Poslanecké sněmovny jeden či dva lidi. Mým úkolem je tedy především zvýšit šanci na úspěch těch, kdo jsou na prvních místech kandidátky. Přes to si myslím, že je správné předem deklarovat, čemu se budu v případě úspěchu v Poslanecké sněmovně věnovat. Vedle prosazování programu Strany zelených a v mém případě především v něm obsažených informatických témat, mám několik vlastních velmi konkrétních cílů vycházejících z mých zážitků a zkušeností z posledních dvou či třech let. Ostatně je zvykem velké části poslanců věnovat se vedle poslancování dalším bohulibým aktivitám, např. vysedávání v dozorčích radách. Já bych - inspirován jejich příkladem - hodnotil úspěšnost své práce podle toho, do jaké míry bych prosadil následující opatření.
Jesličky a mateřské školky
Není to tak dávno, kdy téměř všechny děti chodily do jesliček a následně do mateřských školek. Po skončení komunistické totality jsme z jednoho extrému přešli do extrému druhého. Jesličky nejsou téměř žádné a kapacita mateřských školek neodpovídá zájmu rodičů. Navíc se rodiče musí již předem rozhodnout, jak dlouho zůstanou doma s dětmi, aniž by měli záruku, zda mateřská školka jejich dítě přijme.
Domnívám se, že rodiče by měli mít možnost volby, zda a kdy své dítě dají do jesliček nebo mateřské školky. Aby tuto volbu získali, je nezbytné k tomu vytvořit podmínky. Je mnoho opatření, které by k tomu mohly napomoci:
Děti vítány
Najít restauraci, kavárnu, sportovní zařízení, kino nebo „tančírnu“, do které je možné jít i s miminkem, batolátkem nebo malým človíčkem, je někdy velmi obtížné. Rodiče musí zvažovat, zda tam mají přebalovací pult, kout s hračkami, jakou mají podlahu, zda se tam nekouří nebo není příliš hlučno, atd. Všechny tyto požadavky by mohlo sloučit jednotné značení veřejných prostor „Děti vítány“. Rodiče by díky tomu mohli hned u vchodu získat jistotu, že do tohoto podniku se se svým potomkem nemusí bát jít. Začlenění značení do tištěných a elektronických prezentací a databází by pomohlo při plánování rodinných výletů a dovolených.
Pojištění těhotných
Všechny české pojišťovny mají jednu věc společnou. Ženy, které cestují do zahraničí, pojišťují na problémy spojené s těhotenstvím či porodem pouze do šestého měsíce. Ženám je sice „dovoleno“ pracovat až téměř do porodu, cestovat však nikoliv. Pokud je součástí pracovní náplně ženy i pobyt v zahraničí a nebo jede do zahraničí z vlastní vůle, tak je postavena před volbu: zůstat doma nebo riskovat, že si případné zdravotní výlohy zaplatí ze svého. Domnívám se, že takto omezovat ženy kvůli těhotenství není ve 21. století v maličké zemičce uprostřed Evropy přijatelné.
Příhraniční solidarita v krizových situacích
V příhraničí někdy nastávají situace, kdy pro člověka s vážným zdravotním problémem jede sanitka po křivolakých cestách ze vzdáleného městečka i přes to, že se z okna svého domu dívá přímo do oken plně vybavené nemocnice, která však bohužel leží na druhé straně hranice. Podobná situace je i u jiných složek rychlé záchranné pomoci. Dohoda mezi Českou republikou a sousedními zeměmi o příhraniční solidaritě v krizových situacích by mohla předejít mnoha problémům či dokonce tragédiím.
Kompostovatelné pleny
Když se podívám do našeho odpadkového koše, tak obvykle zjistím, že v něm dominují dětské pleny. V současné době se začínají do obchodů dostávat i biologicky rozložitelné pleny. Jejich kompostování na zahradním kompostu však není reálné a do odděleného sběru bioodpadu se nesmí dávat. Pokud by existovala norma či certifikát udávající, co musí pleny splňovat, aby mohly být značeny jako kompostovatelné, tak by pak mohly být takovéto pleny sbírány do nádob na bioodpad a kompostovány na kompostárnách a bioplynových stanicích.
Stručně, co budu prosazovat:
Jesličky a mateřské školky
Není to tak dávno, kdy téměř všechny děti chodily do jesliček a následně do mateřských školek. Po skončení komunistické totality jsme z jednoho extrému přešli do extrému druhého. Jesličky nejsou téměř žádné a kapacita mateřských školek neodpovídá zájmu rodičů. Navíc se rodiče musí již předem rozhodnout, jak dlouho zůstanou doma s dětmi, aniž by měli záruku, zda mateřská školka jejich dítě přijme.
Domnívám se, že rodiče by měli mít možnost volby, zda a kdy své dítě dají do jesliček nebo mateřské školky. Aby tuto volbu získali, je nezbytné k tomu vytvořit podmínky. Je mnoho opatření, které by k tomu mohly napomoci:
- Zjednodušení předpisů pro zřizování a provoz jeslí a mateřských školek by umožnilo vytvořit jesle a mateřské školky těm obcím, organizacím či firmám, které o tom již uvažují, ale z důvodu nadbytečně přísné legislativy si na to netroufají.
- Dohody se sousedními zeměmi o spolupráci v oblasti školství a zdravotnictví by umožnily rodičům v příhraničních obcích dávat své děti do jesliček nebo mateřských školek za hranicemi za stejných podmínek, jako mají místní. Např. v Sasku mají často v jesličkách volnou kapacitu a takovouto spolupráci by uvítali.
Děti vítány
Najít restauraci, kavárnu, sportovní zařízení, kino nebo „tančírnu“, do které je možné jít i s miminkem, batolátkem nebo malým človíčkem, je někdy velmi obtížné. Rodiče musí zvažovat, zda tam mají přebalovací pult, kout s hračkami, jakou mají podlahu, zda se tam nekouří nebo není příliš hlučno, atd. Všechny tyto požadavky by mohlo sloučit jednotné značení veřejných prostor „Děti vítány“. Rodiče by díky tomu mohli hned u vchodu získat jistotu, že do tohoto podniku se se svým potomkem nemusí bát jít. Začlenění značení do tištěných a elektronických prezentací a databází by pomohlo při plánování rodinných výletů a dovolených.
Pojištění těhotných
Všechny české pojišťovny mají jednu věc společnou. Ženy, které cestují do zahraničí, pojišťují na problémy spojené s těhotenstvím či porodem pouze do šestého měsíce. Ženám je sice „dovoleno“ pracovat až téměř do porodu, cestovat však nikoliv. Pokud je součástí pracovní náplně ženy i pobyt v zahraničí a nebo jede do zahraničí z vlastní vůle, tak je postavena před volbu: zůstat doma nebo riskovat, že si případné zdravotní výlohy zaplatí ze svého. Domnívám se, že takto omezovat ženy kvůli těhotenství není ve 21. století v maličké zemičce uprostřed Evropy přijatelné.
Příhraniční solidarita v krizových situacích
V příhraničí někdy nastávají situace, kdy pro člověka s vážným zdravotním problémem jede sanitka po křivolakých cestách ze vzdáleného městečka i přes to, že se z okna svého domu dívá přímo do oken plně vybavené nemocnice, která však bohužel leží na druhé straně hranice. Podobná situace je i u jiných složek rychlé záchranné pomoci. Dohoda mezi Českou republikou a sousedními zeměmi o příhraniční solidaritě v krizových situacích by mohla předejít mnoha problémům či dokonce tragédiím.
Kompostovatelné pleny
Když se podívám do našeho odpadkového koše, tak obvykle zjistím, že v něm dominují dětské pleny. V současné době se začínají do obchodů dostávat i biologicky rozložitelné pleny. Jejich kompostování na zahradním kompostu však není reálné a do odděleného sběru bioodpadu se nesmí dávat. Pokud by existovala norma či certifikát udávající, co musí pleny splňovat, aby mohly být značeny jako kompostovatelné, tak by pak mohly být takovéto pleny sbírány do nádob na bioodpad a kompostovány na kompostárnách a bioplynových stanicích.
Stručně, co budu prosazovat:
- Zvýšení kapacit jeslí a mateřských školek.
- Vytvoření značení veřejných prostor „Děti vítány“.