V neděli 25. dubna debatovali studenti středních škol na půdě Poslanecké sněmovny parlamentu v anglickém i českém jazyce, předávaly se ceny, gratulovalo se, politici nejmenší parlamentní strany se díky pořádání akce opět po čase objevili na obrazovkách České televize. A chválili a chválili.

 A bylo co, Asociace debatních klubů, pořadatel soutěže týmů studentů, kteří mají pár dní na přípravu a pak anglicky nebo česky hodinu a půl debatují na společensky ožehavá témata jako je technologický pokrok a jeho rizika, co je ještě byznys, zda se již český národ vyrovnal se svou nedávnou minulostí apod., letos oslavila již patnáct let působení v ČR.

 Asociace debatních klubů je členem mezinárodní debatní organizace IDEA (International Debate Education Association). Přináší alternativu české škole a vzdělávací tradici. Dále citujme z materiálů asociace:

„Občanské sdružení Asociace debatních klubů (ADK) je založeno s cílem napomáhat rozvoji duchovních hodnot, humanitních cílů, rozvoji vzdělání a kultury v České republice. Sdružení napomáhá aktivnímu sebevzdělávání, které naplňuje v rovině výchovné, vzdělávací a společenské. ADK se ve své činnosti opírá především o Popperovu ideu budování otevřené společnosti, jejímiž hlavními rysy jsou svoboda a odpovědnost, demokracie a mír. Smyslem práce ADK je zábavnou formou soutěžních debat vzdělávat mládež v České republice a vést ji k tomu, aby se pro ni ideály filozofa Karla R. Poppera staly normou budování vlastní osobnosti i celé společnosti. Soutěžení mládeže v debatování není cílem, ale prostředkem k dosažení tohoto obecně prospěšného cíle.“ Více o nich na webu: www.debatovani.cz.

 V ČR nyní debatují žáci několika set škol, debatují také příslušníci národnostních menšin. Projekt je úspěšný a hodný pozornosti. Co mě však během finále napadlo, je úvaha o širším kontextu: český veřejný diskurs.

 Žehráme na neexistenci morálky, etiky, na chybějící aktivní intelektuály, kteří z lidu obývajícího české země v devatenáctém století učinili hrdý národ (Respekt, Orientace). Žehráme na to, že politici říkají či dělají to či ono. Že dělají něco jiného, než slibují. Nebo naopak, že něco slíbí a pak se k tomu nechtějí znát…

 Mezi vším žehráním je do očí bijící jeden fakt. Z výsledků voleb z poslední doby plyne, že v ČR je potenciál až 25 % voličů, kteří jsou liberální, aktivní, vzdělaní, chodí volit… Nic nového, ale co je divné, je že jejich apetit se velmi mění. Jakoby stále něco či někoho hledali. Jakoby netrpělivě očekávali, kdy se objeví SPASITEL. Nyní je to asi Karel Schwarzenberg a kdožvíproč taky bývalý moderátor a dnes podnikatel Radek John.

 Ti a nikdo jiný zatočí s korupcí, ukáží , kam jde každá koruna z veřejných peněz, vyházejí zbytečné úřednictvo, omezí byrokracii pro podnikavé, usměrní správně dávkové a další solidární systémy, zlepší vědu, výzkum, žáci budou do školy díky nim chodit usměvaví (mírně..) a s touhou se vzdělávat a živit se návrhy nových technologií. Levné veřejné zdravotnictví bude plné skvělých, dobře placených lékařů a sester neustále s úsměvem připravených pomoci. A všichni si budou rádi spořit na penze deset až dvacet procent příjmu své domácnosti…

 Od těchto lidí bych ale při vší úctě ke dvěma zmíněným pánům očekával minimálně určitý nadhled. A po tolika „zklamáních“ snad i vhled a porozumění moci: lidi, kdo Vás žene do náruče stále nových a nových „nadějných tváří české politiky“? Kdo Vám zaručí, že Kateřina Klasnová (VV) a nebo Jiří Lobkowicz (nyní zrovna TOP 09) jsou ti vyvolení, spravedliví?

 Já bych být jimi vsadil spíš na občanskou aktivitu. Lidi, ptejme se, přes media i přímo, kam ty peníze a sliby jdou: Ještě na to máme celá desetiletí. A i volby jsou až začas. Tak se ptejme a chtějme odpovědi, kdo co udělal ze stávajících i „nových“ politiků a političek. A třeba tak hneme i monoliticky vypadající volební podporou 70 % pro ty zavedené, „velké strany“.

 Inovace a pohyb velké strany dráždí. Brzy možná zpozorují debatní ligu, která se nemístně rozlezla po české kotlině a bojuje se zatuchlou představou, že žák většinu času tráví posloucháním a biflováním toho, co mu kantor shůry dává. Zatím si všimly projektu voleb na zkoušku, který provozuje na středních školách společnost Člověk v tísni. S řediteli gymplů a odborných škol již pohnul k jejich zákazům ve středočeském kraji dopisem hejtman David Rath. Lekla se i „inovativní“ ministryně Kopicová. Aby snad neurazila boha apolitičnosti škol. (no, snad se podobné náznaky cenzury nedotknou časem i protidrogové prevence, sexuální, ekologické či anti-extremistické výchovy). V krajích méně progresivních (rozuměj, kde nevládne jen levice) volby naštěstí hladce proběhly.

 Po debatě budoucích elit jsem se radoval, že jednou budou k veřejnosti hovořit mluvčí a ne kašpárci. Méně jsem viděl té etiky a věcnosti. Co jsem ale viděl, byli potenciální aktivní občané, kteří se již za pár let nenechají oblbovat září reflektorů: sbírám céčka a plným hrncem předvolebního guláže. Desítkám tisíc studentů, kteří letos počítají hlasy pro partaje na vlastní škole, je už zase jasněji, kolik hlasů je třeba, aby se něco opravdu změnilo. A že tedy budou muset hodně pracovat na tom, aby se něco stalo, jak v době voleb, tak i mezi nimi.